close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Leden 2011

Alex Balder

21. ledna 2011 v 13:17 | Vojta. |  Postavy
Věk: Neznámý
Pohlaví: Muž
Druh: Člověk
Titul: Policista
Karma: Kladná
Výskyt: Max Payne
Autor: Remedy
Blízcí: Max Payne

Alex Balder

Alex Balder je blízký parťák Maxe, a kolegy B.B. Ve třetím kole prvního dílu Maxe Payna, Live from the Crime Scene. Bude zastřelen Angelem Punichlem, který vlastní restauraci Casa di Angelo. Řešil dokonce vraždu Michele Payne (manželka Maxe), přišel, že jí zabili jakýsi chlápci s tetováním. Chystal se to oznámit Maxovi, ale jeho zabil Angelo.

Alfred Woden

21. ledna 2011 v 13:01 | Vojta. |  Postavy
Věk: Neznámý
Pohlaví: Muž
Druh: Člověk
Titul: Člen vnitřínho kruhu
Karma: Neutrální
Výskyt: Max Payne
Autor: Remedy
Hraje: Nezajištěno

Alfred Woden

Alfed Woden je člen vnitřního kruhu, chce z Maxe Payna udělat hrdinu. Zabívá se taky likvidací Nicole Horne která je ředitelkou AESIR CORPORATION. Při zasedání jsou jeho kolegové zabiti muži Horneové. Max má co udělat aby tuhle smečku všechnu zabil. O pár roků bude na invalidním vozíku, později bude mít Woden palác který se stane hlavní centrálou Vladimira Lema. Věděl vše o projektu Valhala, se svýmy kolegy chtěli Maxi Paynovi opatřit informace které v něm chybí.

Angelo Punchiello

21. ledna 2011 v 12:56 | Vojta. |  Postavy
Věk: Neznámý
Pohlaví: Muž
Druh: Člověk
Titul: Mafián
Karma: Zlá
Výskyt: Max Payne
Autor: Remedy
Hraje: Nezajištěno
Blízcí: Max Payne

Angelo Punchiello

Popis k postavě není známý můžete ho zveřejnit na tomto odkazu.

B. B. Hensley

21. ledna 2011 v 12:51 | Vojta. |  Postavy
Věk: Neznámý
Pohlaví: Muž
Druh: Člověk
Titul: Úplatný policista, Bonzácký bastard
Karma: Zlá
Výskyt: Max Payne
Autor: Remedy
Hraje: Beau Bridges, Adam Grupper
Blízcí: Max Payne

B.B.

Popis k postavě není známý můžete ho zveřejnit na tomto odkazu.

Jack Lupino

21. ledna 2011 v 12:47 | Vojta. |  Postavy
Věk: Neznám
Pohlaví: Muž
Druh: Člověk
Titul: Gangster, psychopat
Karma: Zlá
Výskyt: Max Payne
Autor: Remedy Entertainment
Blízcí: Max Payne

Jack Lupino

Popis k postavě není známý můžete ho zveřejnit na tomto odkazu.

Jim Bravura

21. ledna 2011 v 12:43 | Vojta. |  Postavy
Věk: Neznámý
Druh: Člověk
Pohlaví: Muž
Titul: Detektiv
Karma: Kladná
Výskyt: Max Payne
Autor: Remedy Entertainment
Hraje: Ludacris
Blízcí: Max Payne

Jim Bravura

Popis k postavě není známý můžete ho zveřejnit na tomto odkazu.

Mona Sax

21. ledna 2011 v 12:39 | Vojta. |  Postavy
Věk: 20 - 30 let
Pohlaví: Žena
Titul: Vražedkyně
Karma: Kladná
Výskyt: Max Payne
Autor: Remedy Entertainment
Hraje: Mila Kunis, Julia Murney

Mona Sax

Max díky ní zabije detektivku Wintersonovou, ale ta je s Vladimirem, který ji zase donutí zabít Maxe a Monu to se, ale nepodaří a Max zabije ji a Mona uteče, pak ale detektivka Wintersonová střelí Maxe.

Nicole Horn

21. ledna 2011 v 12:35 | Vojta. |  Postavy
Věk: 60 + -
Pohlaví: Žena
Titul: Prezidentka AESIR
Karma: Zlá
Výskyt: Max Payne
Autor: Remedy

Nicole Horn

Nicole Horn je ředitelka AESIR CORPORATION s drogou Valkýrou (Valhala) chtěla ovládnout celý svět. O projektu se i zabývala pracovnice Michele Payne, tu Nicole Horne zabila a Max Payne měl co na práci aby ji zlikvidoval. O likvidaci Nicole Horne měl zájem i Alfred Woden (člen vnitřního kruhu), po Maxovi chtěl aby ji dostal. Max ji dostal tím že v její společnosti na střeše odstřelil zbývající dvě lana a Granátometem (M79), shodil vysílač, to pak spadlo na helikoptéru...

Vinnie Gognitti

21. ledna 2011 v 12:28 | Vojta. |  Postavy
Věk: Neznámý
Pohlaví: Muž
Titul: Chcípák, děcko
Karma: Zlá
Výskyt: Max Payne
Autor: Remedy
Hraje: Nezajištěno

Vinnie Gognitti

Popis k postavě není známý můžete ho zveřejnit na tomto odkazu.

Vladimir Lem

21. ledna 2011 v 12:24 | Vojta. |  Postavy
Věk: Neznámý
Pohlaví: Muž
Druh: Člověk
Titul: Showman
Karma: Zlá
Výskyt: Max Payne
Autor: Remedy Entertainment
Hraje: Nezajištěno
Blízcí: Max Payne, Mona Sax

Vladimir Lem

Vladimir Lem je majtel restaurace VODKA bude se tvářit jako váš přítel, ale na konec vás zradí a pošle do vašeho bytu své muže a dá bombu na policejní stanici a na konec získá detektivku Wintersonovou na svoji stranu a bude chtít zabít vás i Monu. Mona pak přijde k němu na jeho stranu a bude vás chtít zabít ale on pak zabije ji.

Max Payne

19. ledna 2011 v 14:11 | Vojta. |  Ke stažení
Je to již více jak čtyři roky, co se pracovníkům společnosti Remedy vylíhl v hlavě nápad na netradiční, zato však velice propracovaný akční titul, který měl všechny hráče ohromit a stát se pojmem, na který se nezapomíná. Mluvíme pochopitelně o hře Max Payne. Její vývoj byl poznamenán mnohými změnami jak v příběhu a enginu, tak i v samotné koncepci, takže to, co se nakonec dostalo na pulty obchodů, nemá s původní téměř pět let starou myšlenkou příliš mnoho společného. Přesto - anebo právě proto - se posledních pár měsíců odehrávalo ve znamení nebývalého "hypování" tohoto titulu, který jeho tvůrci záměrně obestřeli rouškou tajemství. Nelze se tedy příliš divit tomu, že ač jsem o právo recenzovat jej bojoval do posledního dechu , přesto jsem se k němu stavěl opatrně a podezíravě. Inu, všichni si ještě vzpomínáme na Daikatanu... Příliš jsem tedy nevěřil tomu, že Max Payne bude tak vynikající, jak od něj všichni čekali. Co myslíte, měl jsem pravdu, když jsem očekával zklamání? Ehm, ehm... Každý se někdy splete :o). Max Payne sice není tak docela bez chybičky, ale nikterak nelituji toho, že jsem se při boji o CD vystavil riziku ztráty různých výsad, dýcháním počínaje (Čočík se s tou kudlou v ruce tvářil opravdu nebezpečně).

Podívejme se však konečně na hru samotnou. Max Payne svou stavbou, zpracováním a atmosférou spíše než počítačovou hru připomíná akční thriller, a to až do těch nejmenších detailů. Pochopitelně, že lví podíl na tom má příběh, ale narazíme i na jiné "hollywoodské" prvky - kvalitu dialogů, gradaci napětí, detektivní zápletku, takřka filmovou kameru apod. Věnujme se ale hlavnímu hrdinovi, Maxi Payneovi. Na samém začátku hry jej zastihneme na rozbité terase na vrcholu newyorkského mrakodrapu a můžeme se jen domýšlet, k jaké krvavé řeži zde došlo. A v tuto chvíli začíná Maxovo vyprávění, které nás bude provázet celou hrou, abychom se na samotném konci objevili zase zde, pod temnou noční oblohou... Tentokrát již ale budeme vědět, co sem bývalého policistu zavedlo, víme čím prošel, chápeme jeho rezignaci i napůl smutný a napůl cynický úšklebek na unavené tváři.

Ještě před třemi lety byl Max Payne řadovým policistou na protinarkotickém oddělení newyorkské policie. Navzdory svému nebezpečnému zaměstnání žil klidným a spokojeným životem a jeho rodina pro něj byla naprosto vším. Jednoho dne však přišel z práce a stal se bezmocným svědkem toho, jak trojice narkomanů zabila jeho ženu i dítě. Od toho okamžiku má jen cíl - pomstít se. Oficiálně tedy opouští řady policie a sestupuje do podzemí. I tam však pracuje pro protinarkotické oddělení, avšak jako tajný agent. Na celém světě jsou jen dva lidé, kteří znají jeho pravou totožnost a fakt, že není zločincem, nýbrž stále policistou. Za těchto podmínek se Max dostává na stopu něčeho, co se zdá být pouze promyšlenou bankovní loupeží. Záhy však dojde k vraždě jedné z jeho spojek a on zjišťuje, že ona loupež cenných papírů je úzce provázaná s prodejem drogy Valkyr, pod jejímž vlivem byli vrazi jeho rodiny, a bývalým tajným vládním programem Valhalla, který byl již před časem zrušen a nyní opět potají obnoven. Sled událostí nabírá stále větší a větší spád a Max Payne se vydává na smrtící cestu podsvětím jen proto, aby nakonec zjistil, že za vším tím stojí nejen jeho kolegové z policie, ale i nejvyšší společenská smetánka. Když se však zdá, že jej všichni opustili a zradili, najde přátele na těch nejneočekávanějších místech. Bude to však stačit? Jak asi dopadne nevyrovnaný souboj Max Payne versus Vesmír?

Snažit se vám popsat do detailů celý příběh by se asi nesetkalo s příliš velkým úspěchem. Jedním důvodem je fakt, že bych se vystavoval riziku, že se do všeho naprosto zamotám a už nenajdu cestu zpět, a druhým skutečnost, že právě překvapivé dějové zvraty patří mezi největší přednosti této hry. Nebylo by tedy ode mne fér vám vše prozrazovat - připravil bych vás o ty chvíle, kdy sedíte před počítačem a říkáte si: "Jo tak TAKHLE to je, teď už to dává smysl!" Stejně jako ve správném filmu, i zde se totiž dozvídáte všechno pěkně po částech, občas se vydáte po slepé stopě, občas někomu uděláte čáru přes rozpočet a on vám to dá patřičně najevo. Doufám ale, že se mi podařilo vás přesvědčit o tom, že Max Payne je jednou z mála ryze akčních her, v níž příběh vypustit nebo zatlačit do pozadí prostě nemůžeme. Bez něj by bylMax Payne sice hezky ztvárněným, zato však naprosto tuctovým titulem.
Nebyl to však příběh, co k tomuto titulu od finských Remedy přilákalo pozornost hráčů a herních žurnalistů ještě dávno před samotným vydáním. Kvality scénáře totiž můžete ocenit až ve chvíli, kdy se do Maxova světa plného násilí opravdu ponoříte a projdete alespoň jednu celou část hry. Proč se tedy všichni na tento titul tak těšili? Protože jeho herní systém je protkán originálními prvky, kterých sice není až tak velké množství, ale zato mají výrazný dopad na hratelnost a atmosféru. Ano, mluvíme pochopitelně o oné tolikrát propírané "martixovské" kameře, která počínání našeho hrdiny zabírá. Pokud jste o ní ještě neslyšeli, pak vězte, že se jedná o následující tři prvky. Prvním a nejčastějším je tzv. Bullet Time. Pod tímto nic neříkajícím termínem se skrývá fakt, že se všechno - běh, míření, střelba, únikové kotouly, skoky - odehrává ve zpomaleném záběru a máte tedy na vše mnohem více času.  Abyste však nepoužívali tuto výhodu při každém setkání s protivníkem, ubývá vám ukazatel množství "použitelného zpomalení", takže si musíte dávat pozor, aby vám Bullet Time nedošel v tu nejnevhodnější chvíli. A protože u klasického použití Bullet Timu ubývá ukazatel hodně rychle, je mnohem výhodnější spolehnout se na tzv. Bullet Time Combo, které není sice tak univerzální, ale zato jej můžete používat častěji. Toto kombo se skládá ze skoku libovolným směrem a současného zpomalení času - a právě to jsou ony tolik proslavené scény z různých trailerů a obrázků, kdy letíte bokem těsně nad zemí a ze svých dvou ingramů dáváte do těla třem protivníkům kryjícím se za převrácenou lavičkou...

Mluvili jsme o třech matrixových prvcích, ale zatím jsme se zmínili jen o jednom. Věnovali jsme mu také největší prostor, protože na rozdíl od těch následujících dvou má i významný vliv na hratelnost celého titulu. Další dva jsou neméně efektní, ale jsou zde jen pro vylepšení atmosféry, tedy abyste měli pocit, že nejste ve hře, ale ve filmu. Prvním z nich je efekt ostřelovací pušky, který se automaticky zapne téměř pokaždé, když se vám podaří se zapnutým zoomem zasáhnout vašeho protivníka. Máte-li správně zacíleno a zmáčknete spoušť, tak se čas zastaví, kamera se náhle přepne a sleduje letící kulku, která se závratnou rychlostí blíží ke svému cíli. Nepřátelský voják padne mrtev k zemi a až v tu chvíli se čas opět spustí. Druhý efekt pak spočívá v tom, že když zabijete některého z předem určených protivníků, kamera najede na něj, v polovině jeho pádu se čas opět zastaví, kamera jej obkrouží, vy si můžete v klidu vychutnat pohled na něj ze všech úhlů a až poté se vracíte zpět do hry. A teď si představte, jak vše vypadá, když se oba efekty zkombinují... Výsledek - díky těmto přerušením palebného šílenství se silně zvyšuje atmosféra hry. Možná se to může zdát jako prkotina, ale kdo neviděl, nepochopí.

Tak, tím bychom měli za sebou ty prvky, kterými se Max Payne tolik odlišuje od ostatních her, a můžeme s klidem na duši přejít ke standardnímu popisu tradičních částí hry. Nejprve bychom se asi měli zmínit o designu úrovní. Ten je na dost vysoké úrovni, což má opět za následek pozitivní dopad na atmosféru. S klidem v srdci můžete zapomenout na holé stěny prázdných místností, se kterými jsme se mohli setkat např. v jinak zajímavé hře Oni.Tvůrci zde prokázali jasný smysl pro detail, takže prostředí navozuje dojem neutěšenosti, rozpadu, nepřátelství, bídy nebo tušené hrozby, ale v žádném případě ne sterilnosti. To je ještě umocněno volbou umístění. Ocitnete se v hodinovém hotýlku, chladném a tichém mrakodrapu, v docích, na palubě lodi, metru a kanalizaci - na výběr je zhruba deset naprosto rozdílných lokací, přičemž do některých se podíváte i opakovaně. Prim mezi všemi pak hraje dvojice misí, jež se odehrávají vlastně jen uvnitř vaší vlastní hlavy. Protože je považuji za nejlepší, nebudu o nich mnoho prozrazovat, abych nezkazil vaše překvapení. Jen si dovolím poznamenat, že dokud jsem jimi neprošel, netušil jsem, že v akční hře mohou být nejpůsobivější ty mise, během nichž nepadne jediný výstřel.

Vzhledem k tomu, že se Max Payne odehrává v současnosti, nepočítejte s tím, že byste narazili na nějaká hrozivá pekelná monstra, i když v jednu chvíli bojujete s někým, kdo se za něj považuje (a chová se podle toho). Vaši protivníci se rekrutují jen a pouze z různých narkomanů, gangsterů, bodyguardů a mafiánských bossů. To ale neznamená, že by byli jeden jako druhý. Když odhlédneme od skutečnosti, že jinak vypadá drogou omámený feťák se skelným pohledem a jinak profesionální voják z jednotek rychlého nasazení, tak zde jsou i další rozdíly. Každý z vašich protivníků má jiné zbraně, jinou umělou inteligenci a vzorec chování. Pochopitelně, že čím dále se ve hře dostáváte, tím narážíte na tužší a tužší nepřátele. Zatímco na začátku vám pro jejich pacifikaci stačí jen pár ran z pistole, při závěrečných bojích proti vám stojí těžcí profesionálové s výbornou muškou a neprůstřelnými vestami, kteří bez mrknutí oka inkasují mnohem větší rány, než byste přežili vy sami.

Řekněme si teď něco o jejich umělé inteligenci. Tu lze rozdělit na dvě části - skriptovou a "vrozenou". Ta první má pochopitelně vliv na atmosféru, zatímco ta druhá hlavně na hratelnost. Skriptová AI je na vysoké úrovni, takže se vaši protivníci různě kryjí za předdefinované objekty, nezřídka si dokonce stavějí barikády, lákají vás do křížové palby apod. Díky tomu není jejich likvidace pokaždé procházkou růžovou zahradou, nýbrž musíte opravdu hodně přemýšlet, jak se skrz ně prostřílet. Vrozená AI tak hvězdná rozhodně není, ale i přesto odvedli programátoři dobrou práci. I během akce se nepřátelé snaží dostat vás do křížové palby, případně vás vylákat někam, kde by měli výhodu krytu. Ale najdeme zde i pár kazů - v zápalu boje se nedívají, jestli mezi nimi a vámi nikdo nestojí, takže se čas od času stane, že pošlou na onen svět své vlastní spolubojovníky. Vám něco takového pochopitelně přijde vhod, ale hra tím trošku trpí.

Dále bychom tu měli zbraňový systém. Ten je řešen podobně jako v Half-Lifu, nebo přesněji řečno, naprosto totožně. Pod jednotlivými čísly tedy máte různé kategorie zbraní, z nichž si můžete ještě dále vybírat. Nesmíte také zapomínat přebíjet, protože není nic hloupějšího než stát proti vycvičenému týmu vojáků v kuklách sice se samopalem, ale s prázdným zásobníkem. Přebíjení sice probíhá automaticky a poměrně rychle, ale v takovýchto situacích se jedná o desetiny vteřin, kterých pochopitelně nemáte na rozhazování. Zbraní je poměrně velká škála - od baseballové pálky přes pistole, různé brokovnice a automatické zbraně až po granáty, granátomet a nezbytnou ostřelovací pušku. Ve většině her platí, že i kdybyste měli na výběr z padesáti typů zbraní, stejně budete používat jen tu, která vám vyhovuje nejvíce. Zde to není možné, postupem času využijete všechny. Každá se totiž hodí na jinou situaci, a tím myslím opravdu KAŽDÁ. Ozkoušíte si dokonce i onu baseballku, a to nejen na rozbití krabic. Na konci první části totiž přijdete o všechny zbraně a jediné, čím můžete při vstupu do části druhé své nepřátele pacifikovat, je právě ona. A když řeknu, že těch nepřátel je tuším sedm, pak vám již asi svítá, že budete mít opravdu co dělat.

"No jo," namítnou jistě mnozí, "to je sice hezké, ale v nějaké diskusi jsem četl, že po technické stránce to je na úrovni Soldier of Fortune. Na co to pak je, když má hra sice hezkou myšlenku a atmosféru, ale engine je zastaralý?" Nebojte, není tomu tak. Na pár takových hlasů pochopitelně narazíte, ale tak je tomu pokaždé. Místo nějakého opěvování kvalit enginu bych vás sice mohl jednoduše odkázat na tyto obrázky, jež jsou típnuty na sestavě s grafickou kartou GeForce 3 a na nichž vypadá vše opravdu naprosto úchvatně, ale něco takého si dovolit nemohu, navíc by to nebylo objektivní. I zde se totiž najde pár vad na kráse. Začněme ale tím pozitivnějším. Pokud máte alespoň průměrný počítač, poběží vám všechno nádherně plynule, bez jakéhokoliv zasekávání. Daň za to splácená je sice dlouhá doba nahrávání úrovní, ale asi se všichni shodneme na tom, že je lepší si půl minuty až minutu počkat při startu, než aby se hra v klíčových momentech cukala. Také množství podporovaných efektů je více než uspokojující. Kouř, dynamické osvětlení, výbuchy, odletující nábojnice, pomalu se blížící projektily při zapnutém Bullet Timu, to vše vypadá naprosto realtisticky a úchvatně. Navíc zde konečně uvidíte opravdový oheň - ne nějaké hranaté rudé jazyky jako např. v demoverzi Gorge, ale opravdový živel. Ostatně, právě díky podařenému ohni jsem objevil kouzlo, jež v sobě skrývá Molotovův koktejl hozený na záda nic netušícímu vojákovi :o). Na druhou stranu, i v této hře narazíme na vypadlé textury či na nedotažený kolizní model, což výsledný dojem trošku kazí.

Obrovské překvapení pro vás má engine přichystán také v tom, že všechny kulky po sobě zanechávají příslušné stopy. Je to o to překvapivější, protože model poškození nepřátel či vás samotných tady není (kromě kulhání při extrémním poranění). Důvod, proč tomu tak je, je vysvětlen zde. A jak že je to s těmi stopami po kulkách? Když střelíte do zdi nebo do nějakého objektu, objeví se v něm díra, vysype se kus omítky, odletí třísky, rozbije se sklo, praskne dlaždice... To vše pochopitelně zůstane viditelné až do konce mise (např. u Quakapoškození objektu po chvíli mizí). Pokud tedy chcete, nic vám nebrání vystřílet do zdi svůj monogram - já si to neodpustil :o). Engine také podporuje lokalizaci zranění, takže se vyplatí mířit vašim protivníkům na hlavu. Upřímně řečeno, to je ale v současné době považováno spíš za standard než za nějakou nadstavbu... Zajímavě se také tvůrci vypořádali s third-person pohledem, konkrétně s kamerou. Ta si automaticky vyhledává nejlepší pozici tak, aby byl váš výhled co nejlepší, a s uznáním musím poznamenat, že na rozdíl od jiných her se mi nikdy nestalo, že by se kamera zasekla za zeď nebo nějaký objekt a nechala mě tak na holičkách. Spíš zde existuje opačný extrém - jste-li blízko u zdi a stojíte k ní zády (v jiných případech se problém nevyskytuje), zakrývá vám Maxova hlava téměř celý výhled. Ještě štěstí, že se to nestává příliš často.

A abychom měli technickou stránku hry z krku, řekněme si také něco ke zvukům. I tady jsou efekty na velice slušné úrovni, jednotlivé zbraně znějí věrohodně a nezaměnitelně. Hudba je nevtíravá a dobře podkresluje atmosféru, a ačkoliv se většinou jen opakuje jeden a tentýž motiv, v klíčových okamžicích se změní, je dynamická a tím hezky kopíruje dění na monitoru. Taktéž namluvení dialogů je na vysoce profesionální úrovni, takže ačkoliv valná většina "neherních" částí není animovaná, nýbrž je ztvárněna jako jakýsi komiks, výsledek lze hodnotit jen pozitivně. V některých momentech je také zvuk klíčovou podstatou hry - např. ve výše zmíněných "halucinačních" scénách, v nichž se nejen orientujete podle zvuku, ale pláč dítěte a zoufalý křik vaší umírající manželky báječně dotvářejí hororovou atmosféru.

Myslím, že chvály již bylo dost a mohli bychom si také říci něco o tom, jaké jsou stinné stránky tohoto titulu. První je fakt, že průchod misemi je až na výjimky striktně určen a hra je kvůli tomu příliš lineární. Tím se pochopitelně snižuje vaše touha spustit si ji ještě jednou. K tomu si připočtěte ještě skutečnost, že Max Payne není až tak dlouhý. Pokud nejste opravdu mistři, tak jej sice v žádném případě nedohrajete za deset hodin, ale aby vám vydržel hodin dvacet, to byste se museli snažit opravdu hodně. Mnozí z nás (včetně mě) přitom považují dvacet hodin za minimum, které by nám měla akční hra nabídnout. Je ale fakt, že tento nedostatek se tvůrci pokusili vyvážit hned dvěma způsoby - tím, že se vám dohráním základní kampaně odemknou vyšší obtížnosti, a tím, že ke hře přidali ještě trojici profesionálních editorů - pro vlastní úrovně, pro skiny postava pro částicové efekty. S jejich pomocí si tedy můžete vytvořit vlastní mise, nebo můžete počkat, až to udělá někdo jiný a svůj výtvor zveřejní na internetu. To ale stále neznamená, že kdyby tvůrci přidali ke stávajícím třem kapitolám ještě alespoň jednu, že by to nebylo lepší...

Takže ještě pár drobností na závěr. Pokud vás zajímá, jak to vypadá s multiplayerem, pak vězte, že zde žádný není. Není to ani tak leností tvůrců jako tím, že ve spojení s Bullet Timem by byl jen velice těžce implementovatelný, a že Max Payne byl již od počátku zamýšlen jako singleplayerový titul. Tomu ostatně odpovídá velký důraz na příběh a atmosféru. Dále se musíme zmínit o tom, že mnohým českým hráčům nemusí přijít Max Payne tak výborný, protože pro jeho dokonalé vychutnání je nezbytná znalost anglického jazyka. Bez ní vám totiž bude nejen unikat podstata příběhu, ale také mnohé vtípky a humorné situace. Nezapomenutelná je např. scénka v prádelně, o níž se zmiňoval Čočík ve svém preview, nebo dialog dvou bodyguardů o tom, jak by podle nich měl vypadat ideální akční film, a přitom do detailu popíší herní systém Maxe Paynea. Nezdržujme se ale dalším tlacháním a přejděme k hodnocení. To má celkem čtyři části, protože tuto hru si ozkoušel v redakci téměř každý a bylo by tedy fér dát všem možnost se k tomu vyjádřit.

Zdroj:

Demoverze:

Original:
Abyste si mohli stáhnout original pro hru Max Payne musíte musíte mít nejdříve stáhnutý µ Torrent.

Max Payne 2: The Fall of Max Payne

18. ledna 2011 v 13:31 | Vojta. |  Ke stažení
Pokračování úspěšné akční podívané je konečně tady. A s ním i další pořádná porce vystřílených nábojnic, neboť druhý díl oproti originálu nezůstává nijak pozadu; jenomže pokud si chcete dělat čárky vězte, že "jedna ruka netleská" a zrovna tady by se aplaus čas od času docela hodil.

Začněme příběhem, který je poměrně zajímavý. Hned zkraje vás však trochu zmate, protože úvodní obrazovka není regulérním zahájením děje hry, ale je částí posledního, třetího partu, přičemž každý part má ještě několik kapitol. Zdejší netradiční výpověď, jež bude svou chronologií i poté pokračovat tak trochu ve stylu Quentina Tarantina, má nicméně své kouzlo, neboť takto jste stále více zatahováni do nejasností okolo nového případu newyorské policie, na kterém jakožto Max Payne pracujete. A nitky se podaří rozplést až v samém závěru hry, ve kterém však na place nezbude mnoho rolí a většina protagonistů už má svých deset sekund slávy dávno za sebou. Max, který je i zde pronásledován svou minulostí a příležitostně se dostane do zvláštního stavu ne nepodobného psychedelickým vizím z jedničky, veškeré dění suše glosuje a v tomto kontextu stojí za to zmínit, že dabing je velice povedený. Kvalitně namluveny jsou samozřejmě všechny postavy, přičemž krátké příběhové vsuvky, kde tuto zvukovou stránku ponejvíce oceníte, jsou opětovně prezentovány skrze kreslená okna s pasivními obrázky a stylovými textovými bublinami. Tahle originální koncepce je tak prvním momentem, který zasluhuje potlesk na otevřené scéně. Jistě, už to tady bylo předtím, ale stále se jedná o vkusné a nenásilné začlenění příběhu do akce, v níž se podobné motivy příliš nenosí, což se rozhodně počítá. Audiovizuální stránka je také hodně povedená, grafické zpracování je excelentní, počítaje v to i rozličné efekty, o nichž ještě bude řeč, a samozřejmě pak hudební doprovod, který je hře ušit doslova na tělo a podtrhuje tak filmové vyznění tohoto dílka.

Max Payne 2 je hodně akční projekt a tady znovu můžeme připomenout Tarantina s jeho podařeným filmovým návratem Kill Bill. Mrtvými je totiž brzy poseta cesta, kterou se ubíráte vstříc odpovědím na otázky. Hodně otázek bude znamenat hodně mrtvých a dlužno podotknout, že jistou část z nich nebude mít na svědomí jenom vaše maličkost. Brzy se totiž dočkáte přítomnosti tajemné femme fatale jménem Mona Sax, jež bude mít s Maxem společné nejenom nepřátele… A aby to nebylo tak jednotvárné, v několika úsecích si prohodíte role a s Monou budete muset hlavnímu hrdinovi významně pomoci z trablů. Na tomto místě se sluší připomenout, že vedle Mony se na scéně objeví také pár už od pohledu snadno zapomenutelných individuí, se kterými můžete táhnout svou káru dál, škoda jen, že jejich chování nelze nějak usměrnit a smrt si je tak ve zdejším hektickém akčním maratónu dříve či později najde.

Čímž se tak nějak mohu obšírněji rozhovořit na téma herní interakce, která vedle shora uvedeného vítaného rozšíření řad vašeho fanklubu nabízí i řadu zcela nových vychytávek. Vedle obvyklého prohledávání skříní, skříněk a šuplíků, kde se čas od času nadějete schované munice či medikamentů, se dočkáte spousty předmětů na scéně (např. rozličné bedny, židle, zástěny, police apod.), za které se dá dílem schovat a hlavně mají skvěle implementovaný fyzikální model pro moment, kdy přijdou do kontaktu s nějakou osobou či střelbou. Vše se naprosto realisticky hroutí, odráží, posouvá, kutálí, zkrátka radost pohledět. Náboje zanechávají klasicky stopy ve zdech (i když okna či světla nejdou rozstřelit) a pokud někoho zlikvidujete, zůstane tu memento v podobě krvavé šmouhy. V souvislosti s fyzikálním projevem pak musím podruhé zatleskat tvůrcům za to, co předvedli s těly postav, jejichž esenciální podstata se odebrala za řeku Styx. Už jenom moment, kdy jsou během přestřelky smrtelně zraněni je výtečně animačně ztvárněn a poté se tito neméně realisticky formují do pozice plně zohledňující okolní prostředí, takže takto kupř. jeden leží na stole, s tělem napůl přepadlým na zem, druhý je zase zády opřený o zeď s rukama podél, zkrátka vše vyhlíží jako po skutečné přestřelce se skutečnými mrtvými. Bravo.

Bohužel s tímhle až tak dobře nekoresponduje motion-capturing všech zúčastněných, který výše uvedený klad tak trochu sráží. Nepřátelé se tu pohybují jako v nějaké doomovce, tedy po obrazce občas poletují doslova jako vylekaní moli, a Max také zrovna neexceluje - a to ani v nabídce pohybových činností, kde vedle občas docela otravného skákání a přikrčení na místě najdeme toliko běh a jinak špičkově představený bullet-time, o němž bude samozřejmě řeč v samostatném odstavci.

Max Payne je pohříchu neuvěřitelně lineární hra. Sic procházíte veskrze pěkně navrženými interiéry, ale jejich struktura nabízí povětšinou jenom jedinou cestu vpřed, jediné otevřené dveře. Je pravdou, že to tak neztrácí nic ze svého tempa, hra je i díky tomu poměrně dosti dynamická a stále se něco děje, těžko kdy zabloudíte. Ale nelze opomenout, že si to díky citovanému tvůrci hodně zjednodušují, navrch namísto nějaké snahy o komplexní svět, ve kterém se budete moci schovávat a nahánět s protivníky, je z toho taková tak trochu obyčejná arkáda s povětšinou na vás vždy připravenými oponenty, kteří se na scéně pravidelně objevují v momentě, kdy něco uděláte, či klasicky překročíte určitý bod. Inu budiž. Ale v tom případě už těžko obstojí AI, jež má kupř. oproti nedávno vydanému Halo hodně co dohánět. Zase platí roky osvědčené schéma, že co nemají nepřátelé na kvalitě, vynahrazují na kvantitě, díky čemuž vás někdy dokážou opravdu nemilosrdně zašlapat v prach. Ale vy z něj vstanete vždy s lehkostí, neboť díky vstřícnému systému z jedničky, tedy uložení v jakýkoliv vámi vybraný moment, se přes každý kritický úsek za chvíli překlenete. Po mrtvých ještě sesbírat munici, nově i medikamenty a hurá do další místnosti, kde vás čeká nemlich to samé. Bohužel, Max Payne je stejně jako jednička tak trochu monotónní představení, emuž citelně chybí větší propracovanost v oblasti aktivit hlavního 
hrdiny - obvyklé vyhlížení, potažmo střelba zpoza rohu, opatrný postup podél stěn nebo v přikrčení pro lepší krytí, na druhou stranu ukázkově zpracovaný bullet-time mne tady donutil potřetí a naposledy zatleskat umění tvůrců.

Zdroj:

Demoverze:

Original:

Max Payne 3

18. ledna 2011 v 13:16 | Vojta. |  Ke stažení
Psychicky rozpolcený policajt Max Payne se vrací. Ale jinak, než jsme si představovali. Prodělal plastiku a odstěhoval se do Brazílie. O trojce se spekuluje už několik let. Jediným známým faktem ale až donedávna bylo, že hru skutečně nevytvoří Remedy, kteří jsou ostatně plně zaměstnáni svým Alanem Wakeem. Fandové se předháněli v teoriích, jak by mohl příběh pokračovat a co všechno by se mohlo či nemohlo změnit.

Představení už je staré několik týdnů, a tak se můžeme s chladnou hlavou podívat na to, co nám autoři zatím odhalili. Předem podotýkáme, že jde o překvapivý materiál. Možná až moc překvapivý.

Aby bylo jasno i těm, kdo kultovní charakter, jenž propůjčil hře jméno, neznají. Max Payne je bývalý tajný agent newyorské policie. A odjakživa se mu daří špatně, takže je správně naštvaný. Před lety se musel dívat, jak mu parta feťáků zabíjí rodinu. Proto nepřekvapí, že se z Payna stal emocionální krápník.

To jediné, co drsňáckého poldu drží při životě, je až nezdravá touha po pomstě. Všem kriminálním skupinám vyhlásil nekompromisní válku a má tak tedy hodně práce s decimováním nelegálního podzemí velkoměst svou dvojicí Uzi a solidní pohyblivostí.

Ačkoliv má Payne nezpochybnitelné úspěchy, jeho psychická rozloženost je stále patrnější a drogová závislost pořád silnější. Jím řešené případy se proto mění v hotové masakry. To už vedení NYPD nemůže akceptovat a postaví Maxe před dveře, respektive mimo službu.

Jistě si dovedete představit, co ztráta smyslu života s takovým člověkem udělá. Max je ještě deprimovanější než kdy dříve a ztrácí veškerou důvěru ve spravedlnost. Zná už jen jeden jediný zákon - ten svůj.

Max Payne 3 se odehrává dvanáct let po těchto smutných událostech. Hlavní hrdina se otáčí ke Spojeným státům americkým zády  a nechá se zaměstnat u bezpečnostní agentury. Překvapivě v Sao Paulu, tedy v jedné z brazilských metropolí.

Ptáte se, proč zrovna Sao Paulo? Kromě toho, že je to pro americké a evropské hráče, tedy primární publikum, velmi atraktivní lokace, dává to smysl i pro Maxe. Stačí se projít po ulicích tohoto města. Za širého dne se tu obchoduje s drogami i holkami a únosy jsou zde společenským koloritem.
Ano, přesně tady Max může pořádně popustit uzdu svému rozhorlení. Bývalý polda zde najde nové teritorium, na kterém může rozsévat svou vizi spravedlnosti. Poslední plamínek jeho morálky zhasne v nechutné bažině zločinnosti. Pravidla tu nejsou prakticky žádná a ani bossové bezpečnostní agentury si s nimi hlavu nelámou.

Max se tu tak opět může pustit do vykonávání nekonečné odplaty. Jeho tažení prý bude tak silné, že to herní branže ještě neviděla. Popravdě, dosud jsme neviděli Maxe Payna v takové podobě, jak je prezentován nyní. Co na tom, že přibral několik kilogramů svalové hmoty, ale léta života mu jaksi proměnila i těžko zaměnitelnou tvář. Nemluvíme přitom jen o oholené lebce. 

Zcela jasně jde o jeden z důsledků převzetí značky Rockstarem. Ten se zjevně chce vůči prvním dvěma dílům vymezit. Na tom by nebylo nic špatného, ale je otázkou, zda to s odlišením poněkud nepřešvihl. Neměla by se ta hra už jmenovat jinak, když se změnilo prakticky vše, až na hrdinovu historii (což ke všemu působí dosti nepravděpodobně)? Inu, zákony markentigu jsou neúprosné, a nám nezbývá než doufat, že Max Payne 3 bude stejně dobrý, ne-li lepší než jeho předchůdci.

Zdroj:

Bohužel ale Max Payne 3 není nalezen ke stažení.